Kapitola 3
3.0 Stáčení perihelia Merkura
V knize „Základy theorie relativity specielní i obecné“ (Praha,1923) Albert Einstein napsal:
„Podle Newtonovy mechaniky a Newtonova gravitačního zákona jediná planeta kroužící kolem Slunce opisovala by kolem něho ( po př. kolem společného těžiště Slunce a planety) ellipsu. Přitom leží Slunce ( po př. společné těžiště) v jednom ohnisku ellipsy tak, že vzdálenost Slunce-planeta v době jednoho oběhu vzrůstá od minima k maximu a pak opět klesá. Použijeme-li místo Newtonova zákona přitažlivosti poněkud jiného zákona, vychází sice, že vzdálenost Slunce-planeta se periodicky mění, ale úhel opsaný touto spojnicí v době jedné periody [ od perihelu (přísluní) k perihelu ] se odchyluje od 360o. Linie dráhy by pak nebyla uzavřená, ale vyplňovala by během času prstencovitou část roviny oběhu (mezi kruhem nejmenší a kruhem největší vzdálenosti planety).